Clorophilla
"Soul, nature and bikes."
Film nesoucí prapodivný název Clorophilla je výtvorem italské party šesti kamarádů, kteří se říkají Opachee team. Neuvěřitelná věc je, že film vznikl bez finančního přispění sponzorů.
Zatímco ve většině ostatních videí jsme zvyklí vídat skupinku profesionálních jezdců, v tomhle filmu stojí před kamerou i za kamerou a počítačem jedna a tatáž parta šesti lidí. Tudíž 
nečekejte, že uvidíte to nejostřejší ježdění jako třeba v NWDs. O tomhle ale film není. Clorophilla vás spíše osloví obrazem - záběry jsou promyšlené, pohyblivé a s dobrým světlem. Opachee k natáčení využívali i helikoptéru, lanovky, pojezdy či kamerová ramena, což dělá film ještě zajímavějším, a taky to svědčí o tom, že i bez sponzorů bylo finančních prostředků víc, než u většiny sponzorovaných fimů.
Parta se nápisem „Filmed in Italy with pride“ hrdě hlásí k tomu, že Clorophilla vznikala ve střední Itálii v pohoří Abruzzo. Film je rozdělen do šesti sekcí - n
ejdříve se vám v pěkně zpracovaném intru představí všichni aktéři a zúčastnění. Následuje část nazvaná Big Mother, ve které budete koukat na spoustu záběrů přírody a ježdění na nejrůznějších stezkách. V sekci nesoucí název Cabborro dle oblasti, kde video vzniklo, se s dvojicí jezdců kouknete mimo jiné na ns lávky. Následuje část Sunday, kde se poprvé mění vážná dramatická hudba na kytarovku a opět se budete s jezdci prohánět po úzkých skalnatých cestičkách i 
širokých prašných cestách. V části nazvané Lifeblood nabudete opět dojmu, že sledujete video National Geographic. Takový je ostatně celý film.. a v části Arenaria, posledním chapteru celého filmu se najednou drasticky změní hudba a vy dostanete pocit, že se jezdci najednou trochu víc odvázali a celý film jakoby vygraduje aby po jednom z dropů téměř náhle skončil a vy si řeknete, že možná na tom filmu něco bylo. Následuje už jen "outro" s titulky. V přechodech je vidět partička v autě či jak se večer baví při táboření…
Poměrně neobvyklý je výběr hudby. Zpočátku uslyšíte hodně zvláštní doprovod téměř ve stylu klasické hudby, ale v druhé polovině filmu jakoby se tvůrci našli a muzika k obrázkům lépe pasuje.
Clorophilla je každopádně trochu jiný film, který si určitě najde své příznivce i nemálo odpůrců. Přesto ale celek působí uvolněně a vášeň k freeridingu z něj přímo čiší. Italská partička taky jasně předvádí, že kvalitní bikový film může vzniknou i v "lokálních" podmínkách.
